ZÁKLADNÍ ŠKOLA

Retro muzeum Brno - Retro škola

Na první soudružku učitelku či soudruha učitele se nedá zapomenout. Školní rok za socialismu a dnes se svým způsobem příliš neliší. Na druhou stranu ale provázely socialistickou výuku události, o které jsou dnes děti ochuzeny. Kdo by nepamatoval lampionové průvody, oslavy VŘSR, MDŽ či Mezinárodního dne dětí? Na školách v přírodě se debatovalo se soudruhy pohraničníky a tu a tam se pořádaly branné dny. Nástěnky k výročí Velké říjnové socialistické revoluce i narozeninám Lenina, povinná ruština i spartakiády. Tak to vypadalo na školách v komunistickém Československu. Kdo si chtěl na základce šplhnout, nebylo nic jednoduššího než se přihlásit k tvorbě třídní nástěnky. Všudypřítomné portréty soudruha prezidenta Gustáva Husáka byly samozřejmostí stejně jako fotky ostatních představitelů komunistické ideologie. Kvůli socialismu však na léta strávená na základní škole nevzpomínáme. Byla to především bezstarostnost a radost z mládí, které dnes v lidech vyvolávají největší nostalgii.

Jak se tehdejší škola lišila od té současné? Začněme od zdánlivě okrajové záležitosti, která však o tehdejší době hodně vypovídá. Ve škole se tehdy sledovalo, jak jsou žáci oblečení a učesaní. U kluků se netolerovaly dlouhé vlasy, dívky nemohly chodit nalíčené. Komunistická ideologie zasahovala i do výuky a komunisté rozhodovali o tom, kdo bude pokračovat ve studiu na střední a vysoké škole. Výuka se do písmene držela osnov, které učitelům předepisovaly hodinu za hodinou, jakou látku mají s dětmi probrat. Používaly k tomu stejné učebnice, schválené stranou. Že se od osnov a učebnic neodchýlí, kontrolovala i školní inspekce.

Retro muzeum Brno - Retro škola
Retro muzeum Brno - Retro škola
Retro muzeum Brno - Retro škola

SLABIKÁŘ A B C

Poprvé si zalistovat slabikářem, to je pro každého prvňáčka doslova a do písmene životní událost.

Existovaly čtyři typy slabikáře, které všechny měly schvalovací doložku, vždy byla vydána jedna centrální učebnice. Nejdříve to byla takzvaná první kniha, následně s červenými deskami „červený slabikář" a od roku 1976 slabikář Oty Janečka. Bylo běžné, že učebnice měly třeba deset vydání a vycházely v obrovských nákladech, běžně 30 až 50 tisíc výtisků. Červený slabikář i „Janeček" se používaly dvacet let.

Retro muzeum Brno - Retro škola

ŠKOLNÍ JÍDELNY

Chodívala tam většina z nás a pro mnohé to byla hotová noční můra! U okýnka s tácy stál dozor a kdo neměl snědeno, toho vracel. Smrdutá polévka z droždí, maso tuhé jako podešev či proslulé UHO neboli univerzální hnědá omáčka.

Jídelny ke školám neodmyslitelně patří, ale ne v každé byly páchnoucí tácy a jídlo které se nedalo jíst. Po celou dobu historie školních jídelen byl značně limitující pro výběr vařených pokrmů finanční limit na porci, který byl vždy nízký.

Retro muzeum Brno - Retro škola

PSACÍ POTŘEBY

Na svoje první psací pero si pamatuje snad téměř každý. Ať bylo bombičkové, plnicí nebo násadkové s kalamářem. A také pravděpodobně na skvrny, které dělalo.

Když v 60. letech přišla čínská pera, byl to svátek. Později se rozmohly i propisovací tužky. Naopak tužky obyčejné se prakticky nezměnily.

Pamatujete si ještě, čím jste se učili psát na základní škole? A jaké psací potřeby jste před rokem 1989 měli rádi?

Retro muzeum Brno - Retro škola
Retro muzeum Brno - Retro škola
Retro muzeum Brno - Retro škola
Retro muzeum Brno - Retro škola
Retro muzeum Brno - Retro škola
Retro muzeum Brno - Retro škola
Retro muzeum Brno - Retro škola
Retro muzeum Brno - Retro škola