VOJENSKÁ SLUŽBA
Základní vojenská služba (zkráceně ZVS) existovala od dob první republiky do roku 2004, kdy byla povinná vojenská služba v Česku definitivně zrušena a Armáda České republiky byla transformována na profesionální armádu. Plat vojáků („žold“) ZVS byl odstupňován podle hodnosti, ale vždy jen symbolický – jen několik procent běžné mzdy. Za stravu a ubytování vojáci neplatili. Až do roku 1990 trvala základní vojenská služba 2 roky, tedy celkem 730 dní. Tato služba byla povinná pro každého občana Československé republiky staršího 18 let, který byl odvodovou komisí uznán schopným výkonu vojenské služby. Nejprve bylo nutno vyplnit dotazník brance a na vyzvání Okresní vojenské správy se dostavit před odvodní komisi. Z branců se tak stali odvedenci. Časem všichni odvedenci obdrželi povolávací rozkazy s datem a místem nástupu základní vojenské služby. Po nástupu byl každý zařazen do příjímače, kde se učil základním vojenským dovednostem, tj. zejména pořadovému cvičení a střelbě ze samopalu. Každý se samozřejmě musel naučit nazpaměť přísahu, nesměl si plést hodnosti apod. Zhruba po měsíci, který byl zakončený přísahou, čekala vojáky první (a většinou na dlouhou dobu i poslední) vycházka a také rozřazení do rot, ve kterých začal první půlrok nováčků.
Těch prvních šest měsíců nebylo obvykle nejjednodušších. Po příchodu na rotu nastala nekonečná doba rajónů, služeb a možná taky šikany. Po půl roce se z nováčků - nazývaných draci, myši, bažanti apod. stávali takzvané půlky. Většinou tomu předcházel rituál - výprask záklaďáckým opaskem. Šikana se přesunula na nově příchozí, stejně jako rajóny. Po dalším půlroce se z půlek stávají mazáci s řadou privilegií, mezi něž patřila i šikana mladších ročníků. Poslední půlrok na vojně každý odsloužil jako tzv. suprák. Po skončení VZS se každý musel dostavit na OVS, kde byl zařazen do zálohy.
Já, občan Československé socialistické republiky, vědom si své čestné vlastenecké povinnosti, přísahám před bojovou zástavou věrnost pracujícímu lidu vedenému Komunistickou stranou Československa. Slibuji, že budu vojákem statečným a ukázněným, že budu důsledně a iniciativně plnit ustanovení vojenských řádů, rozkazy velitelů a zachovávat vojenské tajemství. Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně, svěřené mi pracujícím lidem a připravovat se na boj, abych mohl na rozkaz prezidenta a vlády Československé socialistické republiky co nejlépe bránit svou vlast a její socialistický řád proti každému nepříteli. Pro obranu socialismu jsem vždy připraven stát pevně v řadách ozbrojených sil Československé socialistické republiky po boku Sovětské armády i armád ostatních socialistických zemí v boji proti jeho nepřátelům a nasadit i svůj život k dosažení vítězství.
Tak přísahám!
STŘÍHÁNÍ METRU
Posledních 150 dnů vojny si většina vojáků krátila "stříháním metru". Jednalo se o 150cm dlouhý krejčovský metr, který si mnozí ještě různě zdobili, vyřezávali a barvili. Stříhání metru bylo zakázané, protože prý uráželo vojáky z povolání. Často měli vojáci metry dva i více, protože jeden stříhali a druhý pak měli ještě na památku. Poslední dva měsíce před odchodem do civilu, si mazáci vyráběli tzv. průkazy záložáka. Vyráběny byly z dostupných materiálů a především během nočních služeb.
MODRÁ KNÍŽKA
Tak opředená legendami, tak ceněná a žádaná, mnohdy tak draze vykoupená! A co osudů už sama měla! Všichni o ní slyšeli, málokdo ji však měl v ruce a ještě méně lidí se mohlo pochlubit jejím vlastnictvím...
Držitel modré knížky byl zbaven branné povinnosti, tedy nebyl odveden k povinnému vojenskému výcviku a základní vojenské službě, ani zařazen do zálohy. Potvrzení vydávala odvodová komise vojenské správy a činila tak zpravidla na základě posudků od odborných lékařů.
VOJENSKÁ KNÍŽKA
Ve vojenských knížkách bylo zaznamenáno odborné zařazení, datum nástupu, povinné očkování proti tetanu a různým jiným nemocem. Informace o povýšení, či trestu. Vojáci se nejvíce těšili na zápis o propuštění do záloh, tedy do vytouženého civilu. Knížka se vrátila armádě až když muž dosáhl 60. let života, případně byl vyřazen ze zálohy. Knížka se nemohla vyvézt do zahraničí. V případě, že muž dostal povolení vycestovat do země mimo socialistický blok, knížku musel vrátit na vojenskou správu a pak si ji vyzvedl.
