„Skoč do mlékárny a kup tam…“ byl jeden ze základních mateřských pokynů, který mnozí z nás často slýchávali. Do ruky nám byla vtisknuta silonová či síťovaná taška a už jsme utíkali. Mlékárny bývaly místem, kde se, zejména na menších městech a vesnicích, shlukovali lidé a při postávání ve frontě probírali žhavé novinky. Pro mléko se nejdříve chodilo s konvičkou. Postupem času přišly lahve s barevnými hliníkovými víčky.
Plnotučné mělo fialový uzávěr, polotučné stříbrný a šlehané podmáslí mělo černý pruh. Do lahví se stáčelo jak mléko, tak smetana i jogurt. Ačkoliv v západní Evropě se již pyšnili tetrapakovými obaly, my jsme měli mléko v igelitových sáčcích. Ty byly většinou tak nedokonale vyrobené, že tekly. Mléko se v mnoha domácnostech převařovalo, protože podmínky při jeho uchovávání a prodeji nebyly vždy odpovídající.
Konkurenční boj mezi dodavateli až na výjimky neprobíhal. Jediná značka mléka bylo opravdu jen „mléko“, ať už jej vyráběl kdokoliv. Další položkou na nákupním seznamu bylo v každé domácnosti máslo. To se původně vyrábělo ze zakysané smetany, sladká chuť přišla později.
Z polotvrdých sýrů byly v Československu za socialismu k dispozici Eidam, Moravský bochník či Ementál.
V průběhu času se měnil jejich povrch – nejdříve sýry zrály pod vrstvou parafínu a člověk musel před konzumací oloupat vosk, později se objevily plastové folie.
Oblíbeným výrobkem byl tavený sýr, protože se dal rozetřít na pečivo. Tavených sýrů se u nás na prahu 80. let vyrábělo skoro osmdesát druhů. Stejně jako tvrdé a polotvrdé sýry se napříč republikou vyráběly i sýry dezertní. Populární byl Romadur, pivní sýr, Niva či dnešní Hermelín. A které mléčné výrobky jste si kupovali vy?
Chybí vám dnes některé?
Dnešní výrobci mohou jen snít o reklamě, kterou ve své době udělal pro přibyslavskou Pribinu oblíbený dětský film Ať žijí duchové.
Sladký smetanový krém byl v Československu fenoménem. Kelímků krytých voskovanými papírovými zátkami nikdy nebylo dost.
Pribináček se vyráběl z tvarohu, smetany a chuťových přísad – vanilky, kakaa či ovocných džemů. Začaly se pro velkou oblibu objevovat Lipánky, Lakrumáčky, Smetánky, Ostraváčci či Sněžky – každá mlékárna pojmenovala krém podle svých představ.
Na počátku 70. let se trh potýkal s nedostatkem mléčného tuku a zároveň rostla poptávka po výrobku z másla, který by šel rozetřít na pečivo. Rozetřít máslo na chleba a neroztrhat ho při tom, to byl poměrně kumšt.
Pomazánkové máslo vzniklo v roce 1977 v Liberecké mlékárně (s nápadem přišel tamní inženýr Ladislav Forman), stalo se oblíbeným a výroba se poté díky velké poptávce přesunula i do dalších měst. Jihočeská Madeta vyrobila poslední pomazánková másla s tradičním názvem v únoru 2014.
Dalším mléčným výrobkem, který byl za socialismu oblíbený, byl ovocný jogurt.
Ten je vynálezem pražské Radlické mlékárny. Vyráběl se pod značkou Jovo. Marmeláda se plnila nahoru na jogurt a měla funkci ochrany povrchu. Lahodu pak představovaly i jogurty krémové či smetanové.
Ta byla tehdy jedním ze špičkových mlékárenských podniků v Evropě a proslavila české jogurty daleko za hranicemi státu. Podle její receptury se ovocný jogurt vyráběl ve čtrnácti evropských zemích.
Zdroj: ČT, Český rozhlas, YouTube, archiv Retro muzeum Brno, FCB Retrománie a Retro poklady, Wikipedie