ZDRAVOTNICTVÍ
Dlouhé čekání na povinnou prohlídku, nevrlý doktor, injekční jehly, které se musely vyvařovat, či lůžka na chodbách přeplněných nemocnic – i takové bylo zdravotnictví před rokem 1989. Pojďte si společně s námi připomenout, na jaké úrovni byly polikliniky a nemocnice a jak to všechno na návštěvě u lékaře za minulého režimu vlastně chodilo. Asi nikoho nepřekvapí fakt, že za socialismu chyběly ve zdravotnictví finance. Nebyla k dispozici spousta diagnostických, či ozařovacích přístrojů, zejména pak těch moderních. Na co se za minulého režimu dbalo, byla preventivní péče. Rozvinutý byl hlavně preventivní program u dětí a dospívajících. Co ale pokulhávalo, bylo povolení návštěv v nemocnicích. Rodinní příslušníci mohli své blízké navštěvovat jen v přesně vymezených hodinách. Přísně regulovány byly i návštěvy dětí. Důvodem prý bylo to, že setkání dítěte s rodinnými příslušníky malého pacienta rozruší, což může mít negativní vliv na jeho léčbu.
Lékaři, zejména ti na menších městech a vesnicích, patřili mezi vážené osoby a lidé si je často předcházeli. A tak si někteří doktoři svůj mnohdy mizerný plat vylepšovali přijímáním finančních darů. Co se týká samotných zdravotnických budov, v některých z nich panovaly nevyhovující podmínky pro léčení. Jednou z takových staveb byla například motolská nemocnice. Stav dětského oddělení, které bylo v té době nově postavené, nebyl nejlepší – okna netěsnila, hrozil pád balkonů, které se tak nesměly používat, a v otvorech mezi panely dokonce sídlil hmyz. Mnozí se ale shodují na tom, že nejdůležitějším faktem bylo to, jaký přístup měl k nemocnému lékař, či sestra. Ten se od té doby prý hodně změnil a vztah pacient – lékař je údajně otevřenější a vřelejší.
SERIÁL
České televizní seriály z lékařského prostředí patří vedle detektivních sérií k divácky nejúspěšnějším. Jejich masovou oblibu odstartovala 5. listopadu 1978 Nemocnice na kraji města, kterou podle scénáře Jaroslava Dietla natočil režisér Jaroslav Dudek. V roce 1981 byla pak na žádost německé televize dotočena navazující řada o sedmi dílech.
Podobně, jako Nemocnice na kraji města, byla v Československu oblíbeným seriálem Sanitka z roku 1984. Režíroval ji Jiří Adamec a hlavní roli zdravotníka Vojtěcha Jandery hrál Jaromír Hanzlík.
SANITNÍ VOZY
Sanitka, neboli sanitní vůz, je vozidlo, které využívají zdravotničtí pracovníci k přepravě pacientů. Jejich rozvoj do ostatních oblastí nastával postupně od 60. let, kdy začaly vznikat první záchranné služby. Tehdy se ale jednalo o běžná vozidla Škoda 1201, později Škoda 1203. Tato vozidla provozovaná někde až do 90. let minulého století, neměla ambulantní část s moderním vybavením. Měla jen lůžko pro pacienta a základní vybavení s sebou vozil lékař v brašně. Sanitky, tak jak je známe dnes, se začaly objevovat až v 80. letech.
UNIFORMY
Sestřičku díky modrým šatům, bílé zástěře a čepci rozeznal od lékařky každý. Nošení čepce bylo velmi tvrdě vymáháno. Čepec byl nejdříve skládaný do varhánků, později se čepce zapínaly na dva knoflíky.
Doba, kdy po chodbě procházela sestra v naškrobeném čepci a šustící bílé zástěře, je nenávratně pryč. Ačkoli byl tento stejnokroj na pohled opravdu hezký, měl samozřejmě i své nedostatky. Mít na sobě šaty a zástěru v parném létě, kdy v nemocnicích neexistovala klimatizace, bylo opravdu náročné.
