ZLATÝ SLAVÍK 1962-1991

Nejočekávanější hudební akce roku, večer plný zábavy, muziky i zajímavých osobností. To všechno byl Zlatý slavík, anketa, v níž publikum hlasovalo pro své nejoblíbenější interprety.

Začalo to tak trochu z recese. Tehdejší redaktor časopisu Mladý svět, později jedna z výrazných tváří Divadla Járy Cimrmana, Ladislav Smoljak, přednesl na začátku 60. let na poradě svůj nápad oceňovat jednou ročně nejoblíbenější československé zpěváky. Trofejí se mělo stát pozlacené pískátko, zvané slavík (hračka, která se prodávala na pouti). První ročník proběhl na konci roku 1962 v 50. čísle Mladého světa. Každý hlasující měl do redakce zaslat seznam pěti nejoblíbenějších písniček a pěti interpretů za uplynulý rok. „Chtěli bychom se lépe seznámit s názory, zálibami a vkusem našich čtenářů", odůvodnili tehdy anketu, která dostala příznačný název Zlatý slavík, novináři. Tehdy nevyhrál Karel Gott, jak by se dalo čekat, ale Waldemar Matuška, coby nejoblíbenější zpěvák. Ve druhé kategorii zvítězila Láska nebeská od Suchého a Šlitra.

Od roku 1969, do pádu komunismu v roce 1989, byly jeho výsledky z politických důvodů údajně falšovány.

V průběhu let se měnily hodnocené kategorie. V letech 1962, 1963 a 1970 existovala společná kategorie zpěváků a zpěvaček. Kategorie píseň byla vyhlašována do roku 1968, kdy na druhém místě skončila „Modlitba pro Martu“.