RETRO VÁNOCE 50.-80.léta
Jedlička, borovička, nebo smrček? Tuhle otázku řešili v některých rodinách před každými Vánocemi. Jenže to jste museli mít tehdy hodně dobrého známého někde v hájovně, abyste si takhle mohli vybírat. Jedličky byly na předvánočních trzích nedostatkovým zbožím a zákazníci si většinou mohli vybírat jen mezi borovicí a smrkem. Stromky nebyly žádnými krasavci. Trvalo pěknou chvíli, než jste si vybrali jakž takž rovný kus, který jste ještě doma museli speciálně naaranžovat, případně doplnit dalšími větvemi, aby trochu slušně vypadal. Až do poloviny 70.let pocházela většina legálně prodávaných vánočních stromků z probírek v lesních školkách, teprve později někoho napadlo, aby v lesích pod vedením vysokého napětí začal pěstovat stromky ke komerčním účelům. První umělé vánoční stromky se k nám začaly dovážet až v 80.letech z Polska.
Totalitní Vánoce byly provázeny nejrůznějšími nedostatky, ale vánoční ozdoby mezi ně nepatřily. Těch bylo v obchodech vždy dost. Československo totiž bylo už od 30.let minulého století tradičním vývozcem ručně vyráběných foukaných skleněných ozdob. Po druhé světové válce se domácí výrobci začali sdružovat do výrobních družstev, takže jejich nabídka zdaleka překračovala poptávku. Ceny ozdob byly lidové - koncern 60.let se barevné koule prodávaly od 1,80 do 2,60 Kčs a špička na stromek stála pětikorunu. Lidé si podomácku vyráběli zlaté řetězy, betlémské hvězdy a stylizované andělíčky. Žáci základních škol lepili v hodinách ručních prací papírové košíčky a z proužků barevných čtvrtek sestavovali papírové řetězy. V průběhu 60.let prošly vánoční stromky vlnou elektrifikace - klasické svíčky nahradily elektrické žárovičky.
ANDĚLSKÉ ZVONĚNÍ
„Zapaloval se na Štědrý den v dětském pokoji na sekretáři a ohlašoval blížící se večeři. Spolu s koledami a cinkáním příborů byl to jediné, co bylo u večeře slyšet. “
Během 20. století se zvonící stromeček vyráběl v řadě zemí. Pozadu nezůstalo ani Československo, kde se produkce v 50. letech ujala frýdlantská pobočka národního podniku Elitex Liberec. Uvést na trh výrobek jakkoli připomínající křesťanství však v době vrcholícího komunistického útlaku nepřicházelo v úvahu. Andílci museli pryč a spolu s nimi zmizel i název. Andělské zvonění se přeměnilo ve „zvonící stromek“ – a pod tímto názvem se vyrábělo až do konce 80. let. Nejdříve v severních Čechách, od 70. let na Slovensku, ve Výrobním družstvu invalidů ve vesničce Horná Štubňa na úpatí Národního parku Velká Fatra. Stromky se tam dávaly dohromady vedle dalších výrobků, jako byly třeba kovové natáčky nebo plotové díly.
VÁNOČNÍ POHLEDNICE
Kdy jste naposledy někomu poslali vánoční pohlednici? Možná si to už ani nedokážete vybavit - což je v dnešním světě esemesek a e-mailu celkem pochopitelné. V druhé polovině 20. století ale psaní a posílání vánočních pohlednic patřilo k nezbytným předvánočním rituálům.
Po únoru 1948 začala z vánočních pohlednic mizet křesťanská tématika, kterou začaly nahrazovat zimní motivy. Avšak přetrvávaly ještě obrázky zabíjaček, tradičních vánočních zvyků i betlémské události, zejména v kresbách Mikoláše Alše, Marie Fišerové-Kvechové a Josefa Lady. Jejich tvorba na toto téma byla považována za nejbližší lidovým masám a komunisté ji tolerovali. Faktem je, že křesťanská tématika z pohlednic nikdy zcela nevymizela, byla však výjimečná.
Pohlednicová tvorba 50. let se vyznačovala používáním podřadnějších druhů papíru. Teprve konjunktura 60. let se odrazila i na pohlednicích - objevila se větší nabídka a také byly mnohem kvalitněji vytištěny. Tento výstřelek však stejně jako mnoho jiných skončil v roce 1968.
Komu na Vánoce napsat a na koho nezapomenout? Snadná pomoc. Z útrob sekretáře se vylovila gumičkou převázaná blahopřání, která jsme dostali o Vánocích loňského roku. Slušelo se popřát všem odesílatelům. Dále nebylo vhodné zapomenout na rodinu, s níž jste se seznámili v létě na dovolené na Zlatých píscích v Bulharsku nebo na vzdáleného strýce a tetičku. A ještě muselo zbýt v záloze několik vánočních přání takříkajíc pro všechny případy. To když jste do schránky dostali vánoční blahopřání od někoho, s nímž jste nepočítali. Nebylo nijak zvláštní, když jste si na Vánoce vyměnili třeba stovku blahopřání.
VÁNOČNÍ KOLEDY
Historie českých vánočních koled sahá až do 13. století. V průběhu let se o českých Vánocích zpívaly jak písně liturgické, tak lidové. Zatímco náboženské koledy opěvují cestu do Betléma, narození Ježíška a starost o jeho život, v obsahu lidových koled bývá zachycena nálada zimního času, veselé lidové muzikantství a jejich poselstvím je popřát lidem všechno dobré: zdraví, štěstí, požehnání, úrodu na poli i hojnost dobytka v chlévě. A s tím si soudruzi po roce 1948 nedokázali poradit. Vadila jim na jedné straně jakákoliv náboženská symbolika, na straně druhé neustále zdůrazňovali význam ,,lidovosti" umění. Vyřešili to po svém. Přibližně v roce 1950 se o Vánocích prakticky úplně přestaly veřejně zpívat koledy. Reakce na nepsaný zákaz byla bouřlivá především v tradičně nábožensky založených oblastech na Moravě. A tak se začaly koledy cenzurovat.
Hrát a zpívat se směly pouze ty, které měly veskrze lidový obsah. Současně dostali autoři populární hudby společenskou objednávku, aby na přání "strany a lidu" složili nové vánoční písně. Místo oblíbených pastýřů, tří králů a andělů se v nich mělo zpívat o vojácích, pohraničnících, údernících a o dědovi Mrázovi. Slušelo se taky poděkovat za současný blahobyt vůdci, generalissimu Stalinovi, nebo alespoň Klementu Gottwaldovi.
A tak zatímco oficiální tiskoviny i rozhlas dělaly propagaci "novým vánočním písním", to, že "Narodil se Kristus Pán", si lidé připomínali na Štědrý večer jen v soukromí. V šedesátých letech se s opravdu novými vánočními písněmi roztrhl pytel a v repertoáru je měl prakticky každý interpret populární hudby. Nejslavnějšími z nich se ale staly pouze dvě: "Vánoce, vánoce přicházejí" autorské dvojice Jaromír Vomáčka- Zdeněk Borovec a "Purpura" semaforské dvojice Jiří Šlitr - Jiří Suchý, obě z roku 1962.
VÁNOČNÍ HLAS KARLA GOTTA
Od konce 60. let je nekorunovaným králem české (nejen) vánoční písně Karel Gott. Už v roce 1969 vydal album Vánoce ve zlaté Praze, po němž následovala další vánoční alba: Bílé vánoce (1982) a Zázrak vánoční (1995).
Nesmrtelné jsou rovněž vánoční melodie, které Karel Gott natočil s Pražskými madrigalisty v Týnském chrámu v roce 1969 pro TV pořad Půjdem spolu do Betléma.
Velký úspěch sklidila také ústřední píseň z filmu Tři oříšky pro Popelku "Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš?" (1973). Film je dodnes jedním z nejúspěšnějších vánočních snímků i v německy mluvících zemích.
Karel Gott také pořádal již déle než třicet let pravidelně vánoční turné po České republice a na Slovensku.