Embedded Files
Vánoce v šedesátých letech byly zřetelně poznamenány společenským a politickým táním. Jejich oslavy už režimu nijak zvlášť nevadily, hlavně pokud se nezdůrazňoval jejich náboženský význam. Soudruzi měli jiné starosti: režiséři nové vlny československého filmu natáčeli režimu nepříliš lichotivé snímky, o nichž se bude hovořit ještě po půlstoletí, vznikala nová divadla malých forem hrající hry, jejichž obsah se nedal dobře kontrolovat, a v knihkupectvích se běžně prodávaly knihy obhajující myšlenky, za než by jejich autory ještě před deseti lety šli rovnou do vězení. Z tohoto pohledu byly oslavy Vánoc jen jakousi marginálií.
Když se počátkem 60. let objevil ve výloze prodejny hraček v Dětském domě v pražské ulici Na Příkopě vyřezávaný betlém, byla to téměř senzace. Za rok už bylo betlému ve výlohách tolik, že se nad nimi nikdo nepozastavoval. V novinách a v televizi se začaly v předvánočním čase objevovat diskuse na téma, zda by nebylo vhodné opět povolit veřejnou reprodukci náboženských koled. V roce 1968 zákazy z předchozích dvaceti let konečně padly.
V 60. letech se také zlepšovala situace v zásobování potravinami i spotřebním zbožím, takže obyvatelstvo nemělo v předvánočním čase důvod reptat. Na trhu se objevilo do té doby pro děti neznámé ovoce - mandarinky, ananas a občas dokonce i mango.
Znatelně stoupala životní úroveň, lidé mohli svobodněji cestovat do zahraničí, osobní automobily už nebyly nedostižným snem a rozmáhalo se chataření.
Vánoce byly rok od roku veselejší. Příznačné je, že v této uvolněné atmosféře vznikla zřejmě nejslavnější česká vánoční píseň "Vánoce, Vánoce přicházejí". Nejsvobodnější Vánoce prožili obyvatelé Československa v roce 1968, přestože země byla již čtyři měsíce pod sovětskou okupací. V rozhlase i v televizi zněly necenzurované vánoční koledy, kostely praskaly ve švech. Nakrátko se také obnovila tradice vánočních Stromů republiky, pod nimiž se tentokrát vybíraly peníze na stavbu SOS vesničky pro opuštěné děti. Jen během Vánoc roku 1968 se vybralo přes dvacet miliónu Kčs .
Tradiční ozdobou českého vánočního stromku byly také fondánové a marcipánové bonbóny balené podomácku do bílého papíru ozdobeného třásněmi a přebalené ještě barevným staniolem.
Vánoční idyla konce 60.let měla ovšem krátké trvání. V lednu roku 1969 se upálil Jan Palach a v následujících měsících režim řízený z Moskvy znovu přitvrdil. ,Jak to bude s Ježíškem příští rok?", ptali se lidé.
MRAZÍK
MRAZÍK
Film Mrazík je v Česku jednou z nejoblíbenějších pohádek. Poprvé byl v naší televizi vysílán v roce 1964, kdy byl natočen, a od té doby se stal neměnnou součástí vánočního programu, zimní svátky se staly pro všechny generace našich diváků bez něho nemyslitelné. Štafeta obdivu se jakoby předávala od rodičů dětem, od babiček vnukům. Proto také ztroskotal pokus nových postsocialistických úřadů stáhnout Mrazík z televizního programu – protestní dopisy dostávaly televizní stanice v obrovském množství.
Film Mrazík natočil známý režisér pohádkových filmů Alexandr Rou v roce 1964. Byl to filmový debut šestnáctileté Natalji Sedychové v roli Nastěnky, jeden z prvních filmů Inny Čurikovové, která hrála Nastěnčinu nevlastní sestru Marfušku, a také Eduarda Izotova, který ztvárnil Ivana. A v roli baby Jagy si všechny diváky podmanil Georgij Milljar.
Mimořádnou přízeň si v bývalém Československu a posléze i v Česku získal zejména díky výtečnému dabingu. Český dabing vznikl v roce 1966, autorem překladu a režisérem českého znění je K. M. Walló. Mrazík-Otomar Korbelář, Nastěnka-Eva Klepáčová, Marfuša-Alena Motyčková, Ivan-Josef Zíma, baba Jaga-František Filipovský, Rudolf Deyl ml., Ota Sklenčka, Oldřich Musil, Antonín Jedlička,...
VÁNOČNÍ POHÁDKY A FILMY
VÁNOČNÍ POHÁDKY A FILMY
Baron Prášil
Tři zlaté vlasy děda Vševěda
Tři chlapi v chalupě
Limonádový Joe aneb Koňská opera
Kdyby tisíc klarinetů
Starci na chmelu
Táto, sežeň štěně!
Dáma na kolejích
Kdo chce zabít Jessii?
Ostře sledované vlaky
Sedmikrásky
Šíleně smutná princezna
Ecce homo Homolka
Světáci
Page updated
Google Sites
Report abuse