VÁNOCE 50.LÉTA

Vánoční oslavy na počátku 50.let měly v Československu k idyle hodně daleko. Byla to nejhorší léta studené války. Dokonce i samotné Vánoce měly tehdy namále. Soudruzi z ÚV KSČ už chystali plán, podle nějž se měly vánoční svátky zrušit a po sovětském vzoru nahradit oslavou příchodu nového roku. Navzdory proklamované svobodě vyznání totiž režimu vadil duchovní rozměr Vánoc, a tak se je snažil co možná nejvíce potlačit. Dětem se začala vtloukat do hlavy teorie o tmářské podstatě náboženství, rušila se předválečná tradice vánočních stromů republiky s odůvodněním, že "v nové šťastné společnosti už nepotřebujeme žebrat", v rozhlase se nesměly hrát koledy a v kalendářích se namísto Božího hodu a Svatého Štěpána objevilo prosté označení l. a 2. svátek vánoční. Vánoce se začaly psát s malým "v". A přišla řada i na samotného Ježíška ...

Na podzim roku 1950 se jedna aktivní soudružka z Jičína rozhodla, že uspořádá předvánoční slavnost v sovětském duchu, s dědou Mrázem. Ten na ni měl dorazit na saních až z Čukotky, z nejvýchodnější části SSSR. Nápadu se chytily všechny tehdejší noviny a rozhlas a celá země sledovala s napětím peripetie virtuální cesty bradatého ruského staříka. Ve školách se přestaly v adventním čase zpívat koledy, namísto nich se všichni učili ruský text písně o dědovi Mrázovi:

Jenže mediální a pedagogická masáž příliš nefungovala. Lidé se sovětskému dědovi Mrázovi vysmívali stejně jako o půl století později americkému Santa Clausovi. Ježíška si vzít nenechali.

Docela humorně vyzněl pokus vysvětlit dětem, že "děda Mráz je náš známý Ježíšek, který jen zestárl a narostly mu vousy" ,jak se o to pokoušel v roce 1952 ve slavném vánočním projevu tehdejší předseda vlády Zápotocký. Od poloviny padesátých let už se zase mluvilo jedině o Ježíškovi, který rozdává lidem dárky.


VÁNOČNÍ PROJEV ANTONÍNA ZÁPOTOCKÉHO (1952)

Chtěl bych dnes ve svém vánočním projevu promluvit k těm, kteří se o Štědrém večeru nejvíce shromažďují kolem vánočních stromků: k našim dětem a mládeži.

Vy, kteří dorůstáte, nepozorujete ani, jak mnohé se u nás v poslední době změnilo a mění. Ani legendární Vánoce nezůstávají beze změny.

Září sice dále vánoční stromky, čekají se dárky, ale mizí už jesličky, které dříve bývaly nezbytným doprovodem vánočních svátků. Jesličky s malým Ježíškem musely být dříve o Vánocích v každé domácnosti, i když jsme je museli vystříhané z papíru zapíchat jen do mechu za okny. Malý Ježíšek, ležící ve chlévě na slámě vedle volka a oslíka, to byl symbol starých Vánoc. Proč? Měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva. Když se mohl ve chlévě narodit a bydlet Ježíšek, proč byste tam nemohli bydlet vy, proč by se tam nemohly rodit vaše děti? Tak mluvili k chudým a pracujícím bohatí a mocní. Proto také v době kapitalistického panství, kdy bohatí vládli a chudí se dřeli, pracující namnoze ve chlévech bydleli, a jejich děti se tam rodily.

Doby se ale změnily. Děti pracujících se již nerodí ve chlévech. Nastaly mnohé převraty. I Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu. Nazí a otrhaní nechodí již dnes ani naši pracující a jejich děti.

Děda Mráz přijíždí k nám od východu a na cestu mu září také hvězdy - nejen jediná betlémská. Celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách. Tyto rudé hvězdy hlásají radostně, že vaši tatínkové a maminky splnili na svých pracovištích úkoly čtvrtého roku první Gottwaldovy pětiletky. Čím více je těchto zářivých hvězdiček, tím radostnější budou naše svátky, které se stávají svátkem radostné oslavy splnění úkolů celoroční naší práce. Čím důsledněji je tato práce vykonána a úkoly splněny, s tím větší nadílkou je příjezd dědy Mráze provázen.

Do Vánoc splníme závazky Stalinovi. Proto dnes k radostnému vánočnímu svátku slibme našemu osvoboditeli, příteli a učiteli soudruhu Stalinovi, slibme našemu prezidentu soudruhu Gottwaldovi všichni my, velcí i malí, že se budeme starat každý ze všech svých sil, abychom své pracovní schopnosti ve školách, závodech i kancelářích a na každém pracovním místě rozvíjeli tak, aby úkoly vytyčené pro poslední rok Gottwaldovy pětiletky byly do příštích Vánoc na všech pracovištích splněny. Aby nad všemi závody, šachtami, státními statky, JZD, ve městech i na vesnicích se rozzářily jasné rudé hvězdy splněných závazků, aby naše krásná vlast rozkvetla novými květy splněných úkolů a plánů.

Tím zkřížíme také zločinné plány a úmysly těch, kteří místo tvůrčí práce chtějí připravovat novou světovou válku, aby mohli znovu zotročit naše národy a vykořisťovat lidskou práci. Slibme si, že ubráníme mír a zachováme tak na celé zemi pokoj a klid všem lidem dobré vůle!

Antonín Zápotocký, vánoce 1952


VÁNOČNÍ POHÁDKY A FILMY

  • Bajaja

  • Císařův pekař

  • Pekařův císař

  • Dovolená s Andělem

  • Pyšná princezna

  • Anděl na horách

  • Byl jednou jeden král

  • Cesta do pravěku

  • Obušku, z pytle ven!

  • Hrátky s čertem

  • Labakan

  • Stvoření světa

  • Princezna se zlatou hvězdou

  • Dařbuján a Pandrhola